Ahoj děcka :)

Dneska ráno nás panička vzala na procházku na louku, vyvenčit se a provětrat mojí prý línou kostru. 

Nejsem líný, jen nechci paničku tahat na kole nebo koloběžce, to mě nebaví, ale ona to ne a ne pochopit a včera jsme ji s Finnem museli tahat. Finn je ještě mladý a hloupý pes tak tahal jako o život. Já ne, to se ví, mám svoji hlavu a přece není každý samojed vhodný na tahání.

Nejraději lovím, tuze rád lovím (slepice mám zakázané už jsem si hrál se třemi)! 

Panička nás má proto pořád na vodítku, říkala že nikdy neví co vymyslíme za lotrovinu a kam zdrhneme. 

 

To jsme si na podzim takhle vyšli na procházku a panička nás pustila na volno a pořád nás volala a my poslouchali (měla v kapse piškotky) až do chvíle než jsme zbystřili zajíčka ušáčka, si neumíte představit, jak panička ječí a volá Baroooonééé, Finee. My teda v tu chvíli neslyšíme, máme jiné starosti ... Nebojte se, neulovili jsme ho, schoval se v řepce a my jsme se zase vrátili, to bylo radosti a ani jsme nedostali výprask jen vyhubováno, ale to se dá přežít.

 

Ale abych se vrátil k dnešnímu ránu, panička nás teda vzala na louku, je tam spousta myší a krtků a tak jsme si našli jednu noru. Vyhrabali jsme kráter a pak další a další a našli myšky, jednu jsem si dal já a druhou spořádal Finn. Si umíte představit jak vypadáme ... Panička nás i vyfotila, aby všichni viděli. A když nám pak šla pro naše jídlo, tak mi Finn otevřel dveře do chodby a já si otřel to ošklivé bláto z kožíšku o zeď a o koberec. To zase panička použila taková zvláštní slova a byla po obličeji rudá .... nevíte proč?

 

 

Tak pěknou druhou adventní neděli váš tata Baron a parťák do deště Finn :)